Hlava
- délka hlavy odpovídá velikosti psa (délka hlavy má činit 40% kohoutkové výšky). Hlava nesmí být těžkopádná, jemná nebo příliš dlouhá. Celkově je suchá, mezi ušima přiměřeně široká. Čelo při pohledu zpředu nebo ze strany je jen mírně klenuté, bez, anebo s málo znatelnou rýhou uprostřed čela. Líce tvoří na obou stranách mírný oblouk, ale nevyčnívají.
Lebka - (mozkovna tvoří asi 50% délky hlavy) se při pohledu shora ponenáhlu rovnoměrně zužuje od uší ke špičce nosu v tupou, klínovitou a suchou tlamu. Stop je pozvolný nikoli ostrý. Šířka hlavy má odpovídat délce mozkovny, přičemž poněkud širší hlavu u psa a poněkud užší hlavu u feny je třeba tolerovat.
Tlama - je silná, pysky napjaté, suché, dobře přiléhající. Nosní hřbet je rovný a rovnoběžný s prodloužením linie čela.
Chrup - zdravý, silný, úplný (42 zuby, 20 v horní a 22 v dolní čelisti). Nůžkový skus (řezáky do sebe nůžkovitě zapadají, při čemž řezáky dolní čelisti se dotýkají řezáků hornočelistních). Předkus a podkus jsou vady. Větší mezery mezi jednotlivými zuby jsou nežádoucí. Za vadu se pokládá i klešťový skus (kdy horní a dolní řezáky na sebe nasedají hranami). Čelisti dobře vyvinuté, silné, zuby v nich pevně zasazené.
Uši - středně velké, u kořene široké, vysoko nasazené, zašpičatělé, kupředu směřující, nesmí být nachýlené dovnitř. Ucho klopené, kupírované nebo svěšené je vadné. Uši dovnitř skloněné značně ovlivňují celkový zjev. Štěňata a mladí psi mívají při výměně zubů (do 6-ti měsíců), někdy i déle, uši sklopené nebo dovnitř nachýlené. Při pohybu, anebo někteří psi vleže, přikládají uši k hlavě, což je vada.
Oči - středně velké, mandlovitého tvaru, poněkud šikmo uložené, nepoulené. Barva očí odpovídá celkovému zbarvení psa, má být - pokud možno - tmavá. Pohled živý, rozumný, sebejistý.
Krk - silný, s dobře vyvinutým svalstvem, bez volné kůže a bez laloku. S vodorovnou linií svírá jeho osa úhel 45°. Při vzrušení a rozčilení se zdvihá, v klusu se sklání.
Trup - délka trupu má přesahovat kohoutkovou výšku. Má dosahovat 110 - 117% kohoutkové výšky. Celkově krátcí, kvadratičtí psi jsou nežádoucí.
Hruď - hloubka hrudníku dosahuje asi 45 - 48% kohoutkové výšky, hrudník není příliš široký, jeho spodní část má být dlouhá, výrazná. Žebra jsou dlouhá, správně utvářená, ani sudovitá, ani plochá. Hrudní kost je v úrovni lokte. Správně utvářený hrudník ponechává loktům dost prostoru k pohybu při klusu psa. Sudovitý hrudník způsobuje vybočování loktů. Příliš úzký hrudník má na svědomí lokty vbočené. Hrudník zasahuje daleko vzad, takže bedra jsou poměrně krátká. Břicho má být přiměřeně vtažené. Hřbet, včetně beder je rovný, dobře vyvinutý. Mezi kohoutkem a zádí není příliš dlouhý. Kohoutek dlouhý, dost výrazný, dost vysoký, plynule přecházející ve hřbet. Plynulá hřbetní linie, která probíhá odpředu dozadu nesmí být narušená, mírně se sklání. Bedra široká, silná, dobře osvalená. Záď dlouhá, mírně spadající (sklon tvoří asi 23°). Její podklad tvoří kosti kyčelní a kost křížová. Krátká, sražená nebo rovná záď je nežádoucí.
Ocas - bohatě osrstěný, dosahující délkou nejméně k hleznům, nepřesahující ale polovinu nártu. Na konci, i když to je nežádoucí bývá občas zakroucený do strany. V klidu nesen nad linií hřbetu. Nesmí být ani rovný, ani zatočený nesen nad hřbetem. Kupírovaný ocas je nepřípustný.
Hrudní končetiny - Lopatka je dlouhá, šikmo uložená (pod úhlem asi 45°), plochá přiléhající k hrudníku. Kost ramenní (pažní) svírá s osou lopatky zhruba pravý úhel. Kost ramenní i lopatka jsou silné a dobře osvalené.
Předloktí - je při pohledu ze strany rovné. Kosti ramenní a předloketní mají na průřezu spíš oválný než kruhový tvar. Zápěstí je pevné, jeho sklon nepřekračuje 20°. Lokty přiléhají, nejsou ani vybočené, ani vbočené. Délka kostí volné končetiny má být větší, než hloubka hrudníku (představuje asi 55% kohoutkové výšky).
Pánevní končetiny - stehna jsou široká, silně osvalená. Kost stehenní je při pohledu ze strany šikmo uložená a je o něco kratší než kosti bércové. Úhel kolenního kloubu je asi 120°. Zaúhlení odpovídá úhlení hrudních končetin. Přeúhlení je nežádoucí. Hlezna jsou silná, pevná. Nárt je též silný. I celá záď musí být silná, dobře osvalená, neboť je zdrojem hnací síly psa v pohybu a nesmí se záhy unavit.
Tlapy - kulaté, krátké, uzavřené, prsty klenuté. Nášlapné polštářky tuhé, ne však nepoddajné, drápy krátké, silné, tmavé barvy. Paspárky na pánevních končetinách se mohou občas vyskytnout, ale mají být u štěňat hned po narození odstraněny.
Zbarvení - černé, s pravidelnými hnědými, žlutými až světlešedými znaky, také je možné jen černé sedlo, železitá barva (černavý nádech na šedém nebo světlehnědém podkladě s odpovídajícími světlejšími znaky), celočerná, jednotná šedá (vlkošedá), nebo se světlými či hnědými odznaky. Malé bílé skvrnky na prsou, nebo světlé zbarvení na vnitřních plochách končetin, je přípustné, ale nežádoucí. Čenich musí být u každého zbarvení černý - psi s málo vyvinutou maskou nebo bez masky, s očima nažloutlýma nebo pichlavě žlutýma (dravčí oko), se světlými znaky na prsou a velmi světlou vnitřní plochou končetin, psi s bílými drápy, červenou špičkou ocasu nebo s vodově rozpitou barvou se pokládají za slabě pigmentované. Podsada je, s výjimkou celočerných psů, vždy našedlá. Konečné zbarvení se dá určit u mladých jedinců až po výměně štěněčí srsti, až když dorostou pesíky krycí srsti.
Osrstění
a) krátká srst - pesíky jsou co nejhustší, každý chlup je tvrdý, pevně přilehlý. Hlava, vnitřky ušních boltců, přední plochy končetin, tlapy a prsty jsou krátce osrstěné. Na krku je srst delší, bohatší. Na zadní ploše hrudních končetin, až po zápěstí, a na zadní ploše pánevních končetin, až po hlezno je srst delší, na stehnech tvoří slabé "kalhoty". Délka chlupů je různá, a podle toho rozeznáváme různé mezi druhy srsti. Úplně krátká "krtčí" srst je vadná.
b) dlouhá a rovná srst - jednotlivé chlupy jsou delší, ne vždy zcela rovné a především nepřiléhající těsně k tělu. Zvlášť uvnitř uší, za ušima, na zadní straně předloktí a nejvíce ve slabinách je srst delší. V ušních boltcích tvoří chomáče, na hrudních končetinách prapory od lokte až po zápěstí, na stehnech dlouhé a husté "kalhoty". Ocas je huňatý a směrem dolů tvoří náznak praporu. Dlouhá rovná srst, protože není tak odolná vůči povětrnostním vlivům jako srst výše popsaná, je nežádoucí, ale při dostatečně vyvinuté podsadě, pokud to povoluje chovatelský řád příslušné země, může ještě být připuštěna do chovu.
c) dlouhá srst - chlupy jsou značně delší než předešlé, většinou velmi měkké, na hřbetě se srst dělí "na pěšinku". Podsada je jen ve slabinách, nebo úplně chybí. Odolnost této srsti vůči vlivům počasí je malá, a proto toto osrstění značně snižuje upotřebitelnost psa. Proto se tato srst považuje za vadnou.
Vady - vše, co ovlivňuje negativně upotřebitelnost, vytrvalost, výkon. Vadná je zvláště netypičnost, nevýraznost pohlaví, nežádoucí povahové vlastnosti, netečnost, slabé nervy, předrážděnost, plachost, nedostatek vitality, neochota k práci, monarchismus a kryptorchysmus, u psů příliš malá varlata, měkká až houbovitá konstituce, nedostatky ve stavbě těla, modré zbarvení, albinismus (červený nos, oči atd. - úplná ztráta pigmentu), bělouši; jedinci přerostlí a nedorostlí, nevyvinutí, dlouhonozí, vpředu příliš těžcí (s příliš mohutným hrudníkem), příliš lehké nebo příliš těžké stavby těla, s měkkým hřbetem, příliš krátcí, se strmým postojem končetin; vadné je vše, co negativně ovlivňuje prostornost (vydatnost) pohybu; nežádoucí je krátká, tupá, slabá, špičatá a úzce protáhlá hlava (objevuje často u jedinců s úzkým hrudníkem a dlouhou rovnou srstí), předkus, podkus nebo jiné nedostatky chrupu, zvláště chrup slabý (přiliž malé zuby) a psinkový. Vadná je též měkká, příliš dlouhá nebo příliš krátká srst, chybějící podsada, zavěšené, dopředu překlopené, nebo špatně nasazené a nesené ucho, ucho kupírované, zatočený, špatně nesený, kupírovaný a pahýlovitý ocas, ocas vrozeně krátký.
Historie
Na přelomu století byl ovčák prakticky neznámý. Tehdejší chovatelé těchto psů, ovčáci a sedláci, neměli žádný vztah ke kynologickým sportům a se svými psy se věnovali jen užitkově orientovanému výkonovému chovu. Tito psi, chovaní pro práci se stádem, naprosto nebyli vhodní jako salonní psi. První plemenná kniha psů z roku 1880 se o nich vůbec nezmiňuje. Pravděpodobně by se nikdy nedostali na kynologická kolbiště, kdyby mladý adjunkt Max-Emil Friedrich von Stephanitz a Grafrathu nepozoroval jednoho dne při manévrech německých kyrysarů práci ovčáka s jeho psem. Byl fascinován temperamentem a výkony psa a to ho inspirovalo k myšlence vyšlechtit psa snů, který by se stal na celý svůj život společníkem a pomocníkem člověka. Sestavil standard plemene, který platí pro německého ovčáka dodnes, a koupil psa, který byl používán jako užitkový pes u stáda ovcí. Tento pes se jmenoval Hektor vom Linksrhein (později přejmenován na Horand von Grafrath). Dne 22. Dubna 1899 tak byl položen základní kámen chovu německého ovčáka. 20. Září 1899 byla založena i plemenná kniha, jejímž prvním zápisem byl právě Horand von Grafrath.
Stavba těla
Aby mohl německý ovčák dosahovat požadovaných výsledků, musí být stavěn tak, aby podával maximální výkon při co nejmenší vynaložené námaze. Důležitá je harmonická a vyvážená stavba těla. Účelnost má v tomto případě větší význam než krása či móda.
Německý ovčák patří ke středně velkým plemenům. Kohoutková výška u psů je 60-65 cm, u fen pak 55-60 cm. Pes by měl být lehce obdélníkový, což znamená, že délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku. Německý ovčák je klusák, proto je jeho tělo lehce prodloužené. Má patrovou srst s hustou a pevnou podsadou. Pes s příliš krátkou srstí je neúměrně vystaven nepřízni počasí, příliš dlouhá srst zase snadno provlhne a vystavuje psa nebezpečí poranění. Hlava německého ovčáka má odpovídat jeho velikosti a pohlaví. Tlama je silná, pysky pevně přiléhají. Ovčák má nůžkový skus. Úplný chrup nese 42 zubů, 20 v horní a 22 v dolní čelisti. Chrup štěněte má 28 zubů. Uši jsou středně velké, v základně široké a vysoko nasazené, boltec otevřený směrem kupředu. Oči jsou mandlového tvaru, šikmo uložené.
Německý ovčák je klusák, musí být schopen uběhnout klusem velmi dlouhé vzdálenosti. Proto bývá kyčelní kloub vystaven velké zátěži. Dědičné vlohy, extrémní úhlení končetin a chybný odchov mohou vést k poškození kloubní hlavice a kloubní jamky - dysplazii kyčelního kloubu.
Tito psi jsou tvrdé povahy a potřebují dostatek zaměstnání. Jsou pracovití, v psychické i fyzické oblasti je lze silně zatěžovat. V celosvětovém měřítku představují u policie, vojska a ostatních organizací více než devadesát procent všech služebních psů. Jsou skvělými pomocníky při vyhledávání omamných látek i při vyhledání a záchraně osob zasypaných při katastrofách nejrůznějšího druhu.
Pro koho se německý ovčák hodí ?
Každý, kdo si chce pořídit německého ovčáka, by si měl uvědomit vlohy, které se v ovčákovi skrývají. Hledá-li psa jen na mazlení, dává přednost módnímu plemeni nebo má málo volného času, německého ovčáka by si rozhodně pořizovat neměl. Jestliže se však poohlížíme po sportovně založeném, mnohostranném a temperamentním rodinném psovi a jsme schopni věnovat dostatek času jeho výchově, výcviku a zdraví, je německý ovčák tím správným psem. Je výborným partnerem pro jogging, turistiku i jízdu na kole.
Německý ovčák a děti
Němečtí ovčáci milují děti, může se mezi nimi vyvinout pevné přátelství, které vydrží celý psí život. Výjimečně se setkáváme s případy, kdy pes dítěti ublíží. Tito agresivní psi jsou však prakticky vždy produktem nedostatečné nebo špatné výchovy psa. V žádném případě nejde o vlastnosti, které by byly vlastní určitému plemeni, nebo které by byly geneticky podloženy. Děti by se proto měly od útlého věku učit, jak se psy správně zacházet.
Péče
Němečtí ovčáci jsou nenároční na péči. Díky jejich krátké srsti špína po chvíli sama opadá i po procházce v deštivém počasí. Ani promáčenou srst není třeba vysoušet. K péči o srst nám bude proto stačit hustý hřeben a kartáč, kterými psa vždy po několika dnech důkladně vyčešeme a vykartáčujeme. Během této péče prohlížíme psovi pokožku a zjišťujeme, zda se nesetkáme se změnami způsobenými poraněním nebo chorobou. Pravidelně kontrolujeme oči a uši. Důležitá je i prohlídka chrupu, protože případný zubní kámen by mohl vést až k bolestivému zánětu dásní. Mladý pes mění mléčný chrup ve věku 4-5 měsíců. V této době se může stát, že se psovi náhle překlopí uši, které do té doby stály. Není třeba se znepokojovat, po dokončení výměny zubů se uši opět samy narovnají. Tlapy bychom měli prohlížet po každé procházce. Mezi polštářky se mohou snadno zabodnout trny, střepy, třísky nebo jiné ostré předměty, které ihned odstraníme pinzetou.
