Myšky, pejsci, koníšci, kočičky

Historický přehled: Malamut je vynikající saňový pes, který je schopen neúnavně tahat těžká břemena na velké vzdálenosti. Pojmenován byl po Eskymácích, kteří žili u ústí Yukonu. Výraz Male označuje skupinu místních obyvatel a mut osadu nebo vesnici, tzn. že malamut označoval psa patřícího obyvatelům z osady Male. Eskymáci žili tisíciletí se svými psy v izolaci a mohli se spoléhat pouze na sebe. Tak se toto plemeno vyvinulo z polodivokých potomků vlků. Malemuti, nazývaní též Mahlemuti nebo Malemuiti, se na rozdíl od svých příbuzných, grónských Eskymáků, o své psy starali velmi dobře. Přitom na ně byli velmi nároční. Netrpěli jim neposlušnost, projevy agresivity vůči lidem či darmožroutství už jen z hlediska sebezáchovy.Proto se věku vhodného na plemenitbu dožívali pouze psi, kteří splňovali všechny přísné podmínky. Tak se bez tabulek a bez plemenné knihy vyvinulo plemeno se společnými znaky nejen ve vzhledu, ale i v charakteru.

O moderním aljašském malamutovi z literatury víme, že jeho "otcem" byl Arthur Walden. Za svého prvého psa prý zaplatil tři pytle mouky a dva pytle mletého ovsa. Mnohé ze svých aljašských malamutů pro polární americké expedice Walden choval a trénoval ve středisku Chinock. Příznivci saňových psů byli tímto plemenem nadšeni a sami začali zušlechťovat především jeho vnější a vnitřní znaky, největší problémy však měli s jeho závodními schopnostmi. Během doby se totiž závody psích spřežení staly velkou módou. V roce 1932 na ZOH v Lake Placid (bohužeÍ to bylo jen jednou na olympijských hrách vůbec) startoval v jednom spřežení také aljašský malamut Gripp of Yukon. Podle něj je vypracovaný povinný plemenný standard. Gripp, ktery' se stal ve světě velmi populární, získal nejhodnotnější ceny nejen na závodech, ale také na zkouškách a výstavách.

Celkový vzhled a charakteristika: Aljašský malamut je největší a nejsilnější plemeno ze severských saňových psů. Je to robustně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným kompaktním tělem. Z pevného postoje vyzařuje velká aktivita, zájem o okolí a zvědavost. Na polštářcích tlap se pohybuje vzpřímeně, což působí až hrdým dojmem. Má širokou vzpřímenou hlavu s pozornýma očima, které má umístěny podobně jako vlk, ale s měkkým a laskavým výrazem. Celým svým vzhledem vzbuzuje dojem silného, vytrvalého a inteligentního psa, ve kterém se spojuje fyzický výkon a krása. Tento přátelský, milý pes není určen pro jednoho pána. Nepatří totiž mezi hlídací i když jeho vzhled může vetřelce zastrašit. Je inteligentní, ale od přírody nezávislý. Nenávidí samotu a nudu, proto potřebuje společnost. Miluje život v páru. Malamut je velmi vhodný do rodiny s dětmi, které však musejí být poučeny o tom, jak se k němu mají chovat. Vyžaduje citlivý přístup. Výcvik k poslušnosti vytváří mezi psem a cvičitelem dobrý vztah a náklonnost. Většinou se chová jako společenský pes, je výborným společníkem při výletech do přírody. V létě může tahat lehký vozík, v zimě saně s potravinami nebo malými dětmi. Sport je pro něj přirozený způsob aktivity. Malamut je určený k přepravě těžkých břemen, proto ho nemůžeme srovnávat s menším a rychlejším sibiřským hasky. Je ideálním plemenem pro sportovně založeného člověka - milovníka přírody.2. Hlava: Široká a silná hlava má naznačovat vysoký stupeň inteligence. V porovnání s jinými "přírodními" plemeny, však musí být úměrná velikostí psa, aby nepůsobila těžkopádně. Lebka: mezi ušima mírně zaoblená a široká, postupně se zužuje směrem k očím a v jejich blízkostí se vyrovnává. Mezi očima má být mělká brázda. Horní linie lebky a horní linie čenichu má v místě spojení směrem dolů od přímé linie malý zlom. Nos: velký a objemný, ale úměrný velikostí lebky. Pysky pevně přiléhají, čenich je černý, čelist a sanice široké. Chrup s nůžkovým skusem, nikdy ne s předkusem nebo podkusem. Oči: hnědé, mandlovitého tvaru, šikmo posazené. Přednost mají oči tmavé. Uši: středně velké, ale v poměru k hlavě malé. Mají trojúhelníkovitý tvar, na konci zakulacené. Jsou posazené široko od sebe v linii očního koutku. Vzpřímené uši směřují mírně vpřed. 3. Krk: Silný, mírně klenutý. 4. Trup: Mohutné tělo má kompaktní stavbu se silným, hlubokým hrudníkem a rovným, k bedrům mírně skloněným hřbetem. Bedra jsou dobře osvalená, ale ne pn1iš krátká, aby nebránila plynulému rytmickému pohybu se silnou akcí pánevních končetin. 5. Hrudní končetiny: Lopatky: mírně šikmé. Dobře osvalené končetiny jsou silné a rovně postavené k loketnímu kloubu. Velké a kompaktní tlapy s pevně sevřenými prsty jsou klenuté. Polštářky jsou tvrdé, drápy krátké a silné. Mezi prsty vyrústá ochranná srst. 6. Pánevní končetiny: Musejí být široké a mezi stehny mohutně osvalené, s mírně ohnutou stehenní kostí. Kolenní kloub je mírně zaúhlený, zatímco široké a silné nárty jsou zaúhlené směrem dolů. 7. Ocas: Dobře osrstěný a mírně nasazený ocas sleduje linii hřbetu. Pes ho nosí bud'volně stočený nad hřbetem nebo volně svěšený dolů.8. Způsob chůze: Chůze je pevná, vyvážená, plná síly. Krok je dlouhý, pánevní končetiny dodávají impulz pohybu. Za chůze jsou pánevní končetiny v jedné linii s hrudními. 9. Srst: Hustá s hrubými pesíky a olejnatou a vlnitou podsadou. Poměrně krátká srst se na bocích prodlužuje. Nejdelší je kolem ramen a krku, kde tvoří bohatý límec. Na hřbetě směrem dolů přes křížovou kost, stejně jako na zádi a na ocase, odstává. 10. Zbarvení: Bývá od světle šedých odstínů různé intenzity až po černou. Spodní a vnitřní části těla, části končetin, tlap a části znaků na masce (bud' jako čapka, nebo jako maska na tváři) musejí být vždy bílé. Bílé znaky na přední části hlavy nebo na límci či tečka na šíji jsou atraktivní a přijatelné, Jedinou jednolitou barvou na těle má být bílá. 11. Velikost a hmotnost: Výška psa v kohoutku má dosahovat 63,50 cm a feny 58,40 cm. Hmotnost psa se pohybuje v rozmezí 39-40 kg, feny 29-30 kg. Důležité upozornění: Při posuzování malamuta se klade důraz na jeho funkci saňového psa, určeného k tahání břemen v těžkých arktických podmínkách. Končetiny musejí vyjadřovat neobyčejné napětí a ohromnou hnací energii. Za vážný nedostatek se pokládá jakákoliv jejich nepravidelnost při pohledu zepředu a shora v klidu i při pohybu. Diskvailifikace: modré oči.

Historie
Původní kolébkou těchto psů je daleký sever. Byli využívání k lovu, k ochraně stád a k nošení či tahání nákladů. Za existenci aljašského malamuta vděčíme národu Inuitů nazývanému Mahlemiuti. Tito lidé osidlovali oblast kolem řeky Anvik na Aljašce a byli známí tím, že chovali velké saňové psy, jejichž síla byla příslovečná. Zlatá horečka kolem roku 1896 jim přinesla novou oblast využití. Doprava náročným terénem byla nad lidské síly a oslové či muly se do zasněžené krajiny nehodili. Silní psi byli pro tento úkol přímo stvořeni. Stinnou stránkou však byla záliba zlatokopů v závodech psích spřežení, kde začali vítězit menší a rychlejší sibiřští huskies. Obliba aljašských malamutů tak postupně klesala. V prvních desetiletích 20. století se příznivci malamutů vydali do vesnic Inuitů, aby hledali čistokrevná zvířata. Tito malamuti se pak stali základem cíleného chovu.

Celkový vzhled
Aljašští malamuti jsou impozantního vzhledu. Kohoutková výška psů je asi 63,5 cm a hmotnost 38 kg, výška fen se pohybuje kolem 58,4 cm a průměrná hmotnost je 34 kg. Hlavní roli hraje celková harmonie tělesné stavby. Malamuti jsou velmi silní psi, ale nepůsobí těžkopádně ani neohrabaně. Tělo je svalnaté a kompaktní, hrudník je hluboký, končetiny s uzavřenými "sněžnicovými" tlapkami. Hlava je široká, tlama masivní, uši jsou široce posazené. Oči jsou středně velké a mají mandlový tvar, přednost mají oči tmavě hnědé. Modré oči vedou k vyřazení z chovu. Srst aljašského malamuta se skládá z bohaté a husté podsady a odstávajících pesíků, je velmi odolná. Standard dovoluje barevné odstíny od světle šedé až po černou, přípustné jsou i odstíny načervenalé. Spodní strana těla a kresba na hlavě je bílá. Jedinou jednotnou barvou, která je u malamuta povolena, je čistě bílá. Ocas navazuje na linii hřbetu, zatočený nebo svěšený ocas se považuje za vadu.

Charakter
Aljašští malamuti jsou velmi přátelští psi. Vůči člověku cítí náklonnost a jsou rádi v jeho přítomnosti. Jsou však ke svému pánovi také nároční - podřídí se jen tomu, koho mohou bezvýhradně považovat za vůdce smečky. Svou vůdčí funkci musíme neustále dokazovat. Malamut je díky svým instinktům a své inteligenci poměrně nezávislým psem a umí být i tvrdohlavý. Jeho sílu a mohutnost nesmíme podceňovat, nezkušený majitel by mohl mít obtíže při zvládání tak silného zvířete. Obzvláště pro ovládání celého spřežení je potřeba opravdu vůdčí osobnosti. Malamut je pes společenský a nejvíce mu vyhovuje chov ve smečce s ostatními psi. Samozřejmě potřebuje mít i úzký kontakt s člověkem.
Malamuti mají opravdu velkou potřebu pohybu. Pokud nejsou využívání přímo pro závody, je vhodné, aby jejich majitel by sportovně založený. Malamut je skvělým průvodcem pro jízdu na kole nebo jogging. A měli bychom vědět, že malamut rozhodně není psem hlídacím, cizích lidí se buď opatrně straní, nebo se k nim chová přátelsky, zřídka štěká.