Myšky, pejsci, koníšci, kočičky

CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.

Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší¹, než dlouhý.

CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.

HLAVA silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.

ČENICH: černý. PYSKY: málo vyvinuté a přiléhající, s černými okraji. CHRUP: úplný, silný, nůžkový skus. OČI: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky UŠI: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající. KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý. TĚLO: silné, kompaktní. HRUDNÍK: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný. HŘBET: pevný, rovný. BEDERNÍ PARTIE: široká a silná. ZÁĎ: mírně zaoblená. BŘICHO: nevtažené. OCAS (prut): hustě osrstěný³, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.

KONČETINY:

PŘEDNÍ KONČETINY:

Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné. Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené. Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné. Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.

ZADNÍ KONČETINY:

Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny. Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená. Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené. Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ:

DRUH SRSTI: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná. ZBARVENÍ SRSTI: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno: čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům. Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi. Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu. Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.

VELIKOST:

Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm, feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.

CHYBY a poznámky překladatele zde.

Historicky prehlad:

O veku a povode bernskych salasnickych psov vzniklo vela teorii,ani jedna z nich nie je ale podlozena jasnymi dokazmi. Svajciarsko bolo odpradavna miestom pohybu narodov.Skeletove nalezy psov v tejto oblasti pochadzaju z 3 tisicrocia p.n.l.,pricom najdene lebky vykazuju stopy nasilnej smrti.Predpoklada sa,ze ludia z rannej doby kamennej chovali psov ako potravu a iba niekolko jedincov si ponechavali na ine ucely.V kolovych stavbach na brehoch jazier sa vyskytoval druh maleho mociarneho psa,ktoreho rozmery boli dane nedostatkom priestoru v obydliach.

Predpoklada sa,ze predkovia svajciarskych salasnickych psov prisli do Svajciarska ako strazne psi s rimskymi legiami. Pastieri oblubovali biele psi,ktore lahko odlisili od vlkov.Na strazenie boli ale vhodnejsie cierno-hnede psi,ktore lepsie splynuli z okolim.A tak vznikla trojfarebna kombinacia salasnickych psov.

Zaciatky moderneho chovu sa datuju do konca 19.storocia a na zaciatok 20.storocia.V roku 1899 bol zalozeny prvy chovatelsky klub v kantone Bern.Prave tu sa zalozili zaciatky cistokrvneho chovu bernskeho salasnickeho psa. V roku 1902 Berna zorganizovala svajciarsku vystavu psov,na ktorej boli prvykrat pokusne predvedeni traja durrbächleri.Boli z Bernu a jeho okolia. V roku 1904 boli predvedeni na medzinarodnej vystave siesti durrbächleri.Z nich styria dostali ceny a preto boli zapisani aj do plemennej knihy psov.Prave tuto vystavu treba povazovat za prelomovu v chove.

V roku 1907 predviedli chovatelia z Burgdorfu svoje psi,kde posudzoval prof.Albert Heim.Toto nove plemeno ho zaujalo,zacal sa mu venovat a prave on publikoval prve clanky o tomto plemene.Sam sa velmi zasluzil o rozvoj tohto plemena. Zmena mena z Durrbächského psa na Bernskeho salasnickeho prisla az v roku 1913 a odvtedy sa postupne toto plemeno rozrastalo a stalo sa jednym z najoblubenejsich v celom svete.

Povaha a temperament:

Povaha bernskeho salasnickeho psa vychadza predovsetkym z jeho genetickej predispozicie. Dlhe roky bol v minulosti chovany ako pastiersky pes a tomu zodpoveda aj jeho spravanie. Jeho najväcsou radostou je sluzit panovi a strazit jeho majetok.Velmi tesne je späty so svojou rodinou a je od nej citovo zavisly.Co je jeho velkou prednostou,to je jeho spolahlivost pri detoch.Nenecha si samozrejme celý den tahat usi,ked ma ale z hry dost,lahne si bokom a tym da najavo svoju nespokojnost.Vo vztahu k detom vystupuje skor ako ich ochranca a na ulici ma tendenciu davat na ne pozor.

Bernak je vynikajuci strazca.Uz jeho impozantny vzhlad vyvolava respekt a ked k tomu este zacne brechat,nenajde sa ten odvazlivec,ktory by vkrocil do dvora.Ma zazracnu schopnost rozpoznavat osoby so zlymi umyslami.Rodinnych priatelov ohlasi,ale pusti ich do vnutra.Pod pojmom rodinny priatel pritom rozumiem osoby,ktore videl v blizkosti pana viackrat a boli aj v panovom dome.Co je zvlastne-nepatria sem osoby,ktore pana navstevuju len na dvore-susedia a podobne.

Spravanie sa ku psom je samozrejme podmienene psimi zakonmi. Nie je to agresivny pes a konflikty nevyhladava.Ak to ale situacia vyzaduje a niet ineho vychodiska,rad da najavo svoju silovu prevahu dotieravcom.Tieto situacie su ale velmi zriedkave a nemohla by som ich zaradit ani medzi vazne. Suky si medzi sebou udrzuju velmi pevnu hierarchiu-to znamena,ze matka je veducou osobou celej svorky,psi si svoje postavenie upevnujú mensimi zapasmi,ktore ale nie su nebezpecne. Su to psi stredneho temperamentu,su lahko ovlldatelne a co je este velmi prijemne,nemaju tendenciu tulat sa po vonku.

Pouzitie,uplatnenie a sposob drzania:

Dnes povodne vyuzitie bernskeho salasnickeho psa uz stratilo svoj vyznam.Ako pastierskeho psa ho mozno uvidite len na svajciarskych sedliackych dvoroch,ktorych je coraz menej.
Kedze sa vyuzíval ako neunavny tahac vozikov so syrmi a kanvami mlieka,dnes ho mozete vidiet na trhoch,jarmokoch a hlavne na klubovych vystavach ako taha voziky s detmi pre radost.Je na neho nadherny pohlad a pre deti je to krasny zazitok.

Dnes sa uplatnuje hlavne ako strazny a rodinny pes.Nie su vynimkou ani jedinci,ktori skladaju zachranarske skusky. Pre svoju lasku k detom sa mozu vyuzivat aj v cannisterapii.

Co sa tyka drzania tohto psa,plati hlavna zasada:len nie do bytu.Je to velky pes s dlhou srstou a vyzaduje si predsa len nejaky priestor.Ani z hygienického hladiska nie je velmi mudre drzat ho v byte. Na prechadzky nie je narocny,ak mate dostatocny dvor a zahradu,vybeha sa v nej.To ale neznamena,ze ho netreba obcas prevetrat. Bernsky salasnicky pes trpi,ked je zavrety,preto jeho celodenne ustajnenie vo voliere nema ziadny vyznam.Samozrejme,ze volizra ma byt pre pripad zleho pocasia alebo ako idealny vybeh pre steniatka. Buda by mala byt z dostatocne tvrdeho dreva a izolovana pre pripad nepriazniveho pocasia.

Starostlivost o zdravie:

Zdravy pes prospieva po stranke fyzickej aj psychickej.Prvym znakom,ze so psom nie je nieco v poriadku je jeho apatia voci okoliu.Pri dokladnejsom pohlade mozeme vidiet matnu srst,nahmatat teply nufak a dych.To su prve priznaky bliziacej sa choroby.Samozrejme,kazdy stav si vyzaduje konzultaciu veterinarneho lekara a nepokusame sa psa liecit "zarucene spolahlivymi prostriedkami starych mam".

Ako ale predist neprijemnostiam?

Psa krmime kvalitnou stravou a dozicime mu dostatok cistej a cerstvej vody.Strava ma byt pestra,nie jednotvarna.Mala by byt bohata na proteiny.Ak je pes krmeny kvalitnou suchou stravou,nie je nutne doplnat mu ju vitaminmi.V stenacom veku mozeme preventivne pre lepsí rast kosti pridat vapnik.

Mnohi chovatelia poznaju zarucene dobre sposoby ako zabezpecit psovi dva dni pre vystavou lesklu a vlacnu srst.Plati ale pravidlo,ze krasna srst je vysledkom dlhodobej kvalitnej stravy a nie nasimi pokusmi o zazrak.Napriklad podany vajecny zltok narobi len kopec zla v traveni a vysoka davka cholesterolu sposobuje obehove problemy.A okrem toho-kto by chcel psovi ponuknut pripadnu salmonelozu na tacke? Kvalitu srsti zlepsuju pripravky s obsahom biotinu,opät ale plati - dlhodobo podavat.

Zakladom dobreho zdravotneho stavu psa je aj kvalitne očkovanie a pravidelne odcervovanie.Uplnou samozrejmostou by malo byt odcervene stena pri kupe so vzorovym ockovacim preukazom.Zial,nie vzdy je to tak.Ak si ale taketo stena kupite,tak co najskor za veterinarom,ten Vam poradi najlepsie spomedzi mnozstva pripravkov,ktore ponuka dnes trh.

Ku kvalitnemu zivotu psa patri aj starostivost o chrup.Nesmieme ju zanedbat.Psovi pravidelne prezerame chrup,kontrolujeme pocet a stav zubov a tiez dasien.Dasna nesmu byt cervene a opuchnute,tento stav svedci o paradontoze. Pravidelne odstranujeme zubný kamen.Psovi mozeme podávat zuvacie kosti,ak to zanedbame,odstrani mu zubny kamen veterinar.

Psa pravidelne ceseme-aspon raz za tyzden.Neupraveny pes s chumácmi splstnatenej srsti a blata na sebe nie je peknou vizitkou svojho majitela.Srst medzi jednotlivymi prstami na labkach vystrihneme,nezachytia sa mu tak medzi prstami kamienky a v zime lad,za co vam bude vdacny.

Chceme psa:

Do kupy psa sa nehrnieme s horucou hlavou.Doma si poriadne premyslite na ake ucely ho chcete vyuzivat a ci budete mat cas sa mu venovat.Ked ste si uz vybrali plemeno a precitali si o nom co najviac informacii,zacnite hladat "toho Vasho".

Tu nesmiem zabudnut na jednu vec:Kazdy sa rozhoduje ci psa s PP alebo bez.Rada by som poukazala na rizika kupy psa bez PP.Nikde nemate zarucene,ze otec steniatka je pes podobneho povodu ako je aj matka.Chov psov s PP je riadeny a kontrolovany,tam je predsa len menej rizik neprijemnych prekvapeni.Cenovo sa sice papieraci nemozu vyrovnat bezpapierakom,mate ale aspon zarucene,ze to Vase steniatko je naozaj bernsky salasnicky pes.

Dalej si musite uvedomit,ci chcete len domaceho maznacika,alebo ci chcete psika ukazat niekde na vystavach,popripade ho aj uchovnit.Skoro v kazdom vrhu sa najde steniatko,ktore sa viac alebo menej vymyka standardu.Chovatel Vam ho iste lacnejsie preda,potom si ale nemozete narokovat vystavne ocenenia. Samozrejme,ze za kvalitne stena sa plati.Kupna cena je ale len zlomkom v mnozstve vydavkov,ktore budete musiet do psa investovat a preto by nemala byt pre Vas v kupe rozhodujuca.

Samozrejme,musite sa rozhodnút,ci chcete psa alebo sucku.Vsetko ma svoje pre aj proti. Pes ma sebavedomejsiu povahu,nie je od Vas az tak zavisly.Mnohym vadi,ze mocom nici stromceky. Sucky su na rodinu viac upäte,postavou mensie,su ale lahsie ovladatelne.Mnohym nevyhovuje skutocnost,ze sucka sa dvakrat do roka hara.Je to obdobie mesiaca,ktore ak ste dobry majitel hravo zvladnete bez stresu.Pes ma zase tendenciu stale vyhladavat objekty svojej lasky.