Myšky, pejsci, koníšci, kočičky

Irský tinker

kde se tito koně těší velké oblibě chovatelů nejen pro svou povahu, ale především impozantní zjev.
Původně je můžeme nazvat koňmi cikánů. Irský tinker je zařazen mezi typ koní, které nazýváme

kobové. Vynikají především dobrým zdravím, inteligencí a charakterem.

Historie plemene:

Statut plemene byl stanoven před nedávnem a plemenná kniha se nachází v Irsku a Holandsku. Na vzniku plemene irský tinker se podílela řada jiných plemen koní. Patří mezi ně clydesdalové, welsh-cobové, fellský a daleský pony a také zřejmě shirové. Tinkerové jsou strakatí koně a irští cikáni je milovali právě pro jejich nádhernou barevnost. Strakatí koně byli odjakživa mezi vyššími vrstvami chovatelů považováni za bezcenné ,a tak je cikáni dokázali získat buď jako dar nebo za nepatrnou cenu. Cikáni byli zkušení chovatelé. Tinkeři byli nenároční a odolní koně, často se museli spokojit jen s pastvou u cest a právě na nich cikáni nepřehlédli také volně se pasoucí kvatilní hřebce. Přilitím nové krve vhodným připouštěním se ustálily typické vlastnosti a znaky irského tinkera.

Znaky plemene:

Hlava je středně dlouhá, rovná v profilu s menšíma ušima a živým okem. Na nose je typická štětička - vousky. Krk je krátký s hustou hřívou, která spadá na jeho obě strany.Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů. Tělo je souměrné, celkový exteriér působí harmonicky a vyrovnaně a na první pohled je zřejmá ušlechtilost, soulad a dobrý charakter koně. Dalším typickým znakem jsou dlouhé a zejména v běhu impozantní rousy na končetinách. Irský tinker se vyskytuje ve dvou barevných varietách. Černobílé zbarvení nazýváme piebald a hnědobílé zbarvení skewbald. Může se ovšem vyskytnout i vraník se světlými odznaky. Irský tinker je zejména s ohledem na svou povahu dobromyslný a lehce ovladatelný. Má rád společnost jiných koní a vodu. Je velmi odolný. K pravidelné údržbě postačí kartáčování a péče o rousy, které jsou ozdobou koně.